Časopis Softwarové noviny http://www.softnov.cz vyhlašuje již pošesté nejlepší produkty vytvořené v oblasti výpočetní techniky. Letos bylo vyhlášeno 18 cen. Z toho jedna cena byla udělena volně šířenému unixovému operačnímu systému Linux.

Obsahem ceny Produkt roku je logo, které je možné používat na výrobcích, dále diplom a keramika, která v tomto konkrétním případě byla poměrně dost v nesouladu s mým citlivým výtvarným cítěním, takže když řeknu, že byla obludná, tak jsem to vyjádřil velmi mírně. Na druhé straně logo je výtvarně zdařilé a každý ví, že hlavní jádro ceny spočívá v tom, že redakce českého prestižního počítačového časopisu, která má jistě obrovský rozhled o tom, co se na poli informačních technologií děje, označila určité produkty pro loňský rok jako nejlepší. Cena není spojena s žádnou finanční částkou neproudící ani v jednom, ani v druhém směru.

Na slavnostní předávání cen (4. února 1998) se sešli v sedmnácti případech manažeři odměněných firem a v jednom případě zástupci nově vzniklého Sdružení uživatelů operačního systému Linux. Barvy "Tučňáka" (Linuxu) jsem přišel v jinak naprosto komerčním prostředí hájit já a Jakub Jelínek, správce sunsite.mff.cuni.cz a jeden z mnoha vývojářů jádra tohoto operačního systému (zvláště pro 64 bitové architektury).

Vzhledem k množství udělených cen nebyl čas na proslovy zástupců všech odměněných produktů. V sedmnácti případech by se takové proslovy daly chápat jako reklama komerčních projektů. Možná i proto vystoupili pouze v úvodní části smluvení předřečníci, mezi nimiž byl pan Ondřej Neff, redaktor Neviditelného psa, profesor Jan Hlavička z elektrofakulty ČVUT a někteří další. Ani já jsem se nedral k pomyslnému mikrofonu (který tam vzhledem ke komornímu rozměru místnosti vůbec nebyl), ale přesto bych si alespoň dodatečně na těchto řádcích dovolil projevit svůj názor.

Především bych chtěl říci, že ocenění v případě Linuxu nepatří jen nově vzniklému Sdružení uživatelů Linuxu, které se jistě mimo jiné bude zasazovat o to, aby se netříštily síly při vývoji a prosazování lokalizačních standardů pro tento operační systém. Cena patří desítkám vývojářů jádra Linuxu v čele s Linusem Torvaldsem. Ti pracují po celé zeměkouli a pokládají za svou čest zveřejnit svou práci jako free software.

Dále cena patří stovkám vývojářů ovladačů k dynamicky se rozvíjejícím a měnícím zařízením všeho druhu. Tito lidé často pracují ve stížených podmínkách, protože nemají dopředu (před zahájením prodeje nebo sériové výroby) k dispozici hardwarové specifikace. V některých zvláště odsouzeníhodných případech tyto specifikace nedostanou vůbec. Pak musí nastoupit ryze "hackerská" činnost, kdy dlouhými a chytře mířenými experimenty je potřeba odhalit, na jakém principu zařízení vlastně pracuje. Je třeba si uvědomit, že zákazníkovi, který si koupí nějaké nové zařízení (grafickou kartu, síťovou kartu, tiskárnu, zařízení pro záznamová média všeho druhu apod.) naprosto samozřejmě vypadne z krabice disketa nebo jiný nosič s ovladači pro toto zařízení. Tyto přibalené ovladače jsou použitelné jen pro komerčně prosazovaný operační systém. A nyní záleží na tom, zda zákazník najde na Internetu ovladač pro nově zakoupené zařízení i pro Linux. Ve většině případů najde. Tato skutečnost dokazuje nejen to, jak nelehký a nerovnoprávný souboj zde free software proti komerčnímu světu hraje, ale i obrovskou životaschopnost myšlenek a principů volně šířeného softwaru, který v rychle se měnícím hardwarovém prostředí počítačů vůbec neztrácí dech, ale naopak, nabývá na síle.

V neposlední řadě patří cena tisícovkám vývojářů aplikačního softwaru. Ten je většinou po vzoru jádra systému distribuován na stejných nebo podobných licenčních principech. Teprve aplikační software posunuje operační systém z ryze teoretického a akademického světa do světa uživatelů a naplňuje tedy poslání každého operačního systému.

Určitě cena patří též distributorům, kteří "balí" práci výše zmíněných vývojářů do úhledných balíčků - distribucí. Tak se tato práce dostává k rukám uživatelů ve velmi stravitelné formě, kompletní, kompaktní a vesměs uživatelsky přítulné. Zde je třeba připomenout, že existuje několik distribucí Linuxu. Některé najdeme na Internetu a jsou připraveny k okamžitému nainstalování. Stačí mít počítač připojen k Internetu pevnou a rychlou linkou a instalaci odstartovat. Jiné distribuce a mutace těchto distribucí nacházejí místo na nejrůznějších vydáních CD-ROM. Zde je rovněž podnikatelský prostor pro různé firmy, protože free software nikomu nezakazuje podnikat v jeho distribuování. Stačí si pořádně přečíst licenční podmínky.

Ještě nedávno zazníval z různých míst názor, že unixové systémy jsou velmi drahá softwarová řešení, která jsou nasazována jen tam, kde skutečně o něco jde. Například si nedovedu představit, že by nějaký jiný operační systém běžel na serverech v bankách, kde se spravují mé elektronické peníze. Názor o finanční nedostupnosti UNIXu implikoval zcela nesprávné tvrzení, že pro "běžnou" počítačovou veřejnost je UNIX naprosto zbytečný přepych a není nutné se jím zabývat. Dokonce znám redaktory některých počítačových časopisů, kteří neskrývaně tvrdili, že jejich časopis pokrývá platformu INTEL/Microsoft, což jim naprosto stačí. Takže pokud jsem já chtěl zmínit něco jiného, nedostal jsem v jejich časopisu prostor.

Linux zcela jednoznačně vyvrací výše zmíněný nesprávný názor. Nejen, že to není finančně nedostupný unixový systém, on je totiž zcela zadarmo. Názor, že správa UNIXu je drahá, protože vyžaduje velmi fundované odborníky, taky neobstojí. UNIX je naštěstí zařazen do učebních osnov na všech vysokých školách s počítačovým zaměřením a díky Linuxu si tento typ operačního systému mají možnost osahat obrovské zástupy studentů na svých domácích PC. Většina správců důležitých internetových uzlů vám potvrdí, že pokud chtějí mít klidné spaní, musejí naprosto přesně vědět, co jejich systém dělá. To jim poskytuje právě UNIX. Z hlediska cenové rentability pak v mnoha případech volí pro své servery Linux. Pokládá se za samozřejmé, že jsou veřejně k dispozici zdrojové kódy všech součástí Linuxu.

V úvodním proslovu pan Koubský řekl, že rozhodnutí o udělení ceny vzniká na nedemokratických principech, protože nerozhodují čtenáři časopisu svým hlasováním, ale pouze úzká skupina redaktorů. Myslím si, že v případě Linuxu se do tohoto nedemokratického rozhodování promítl hlas čtenářů a uživatelů podstatně silněji, než by si to redakce možná připustila. Dovedu si představit, že v dopisech čtenářů se začala zvyšovat poptávka po článcích o free softwaru a na základě toho redakce rozhodla udělit cenu i v této oblasti. Dovolil bych si konstatovat, že je to svým způsobem výjimka. V ostatních případech se manažeři firem možná i trochu vnucují, aby redakce zpracovala recenzi zrovna na jejich výrobek. Tím je redakce neustále obklopována nejnovějšími technologiemi, které možná aspirují i na Produkt roku. V případě Linuxu ale dostala redakce podnět "zdola", ze zcela opačného konce pomyslné proudnice: výrobce - distributor - uživatel. To dokazuje výlučnost tohoto typu softwaru. Byla přislíbena spolupráce zástupců Sdružení uživatelů operačního systému Linux s redakcí, takže je pravděpodobné, že se čtenáři Softwarových novin brzy setkají s fundovanými články o problematice volně šířeného softwaru.

Tento text byl zaslán ve stejném znění do Softwarových novin a Linuxových novin.