Autorská práva k softwaru v ČR

V českém právu není řešena otázka programů Public Domain. V anglosaských zemích se autor programu může zříci svých autorských práv tím, že svůj program tzv. "umístí do sféry Public Domain". Tím se vlastně vzdá veškerých práv plynoucích z autorství. Public Domain je nejvolnější formou šíření softwaru. Forma Public Domain softwaru není v Linuxu příliš využívána, např. na sunsite.unc.edu je z přibližně 2600 balíků v Public Domain pouze asi 3%.

Na vše co není Public Domain se vztahují autorská práva. Podle autorského zákona č. 35/1965 Sb. má autor právo

• na ochranu svého autorství, zejména na nedotknutelnost svého díla, a je-li dílo užíváno jinou osobou, aby se tak dělo způsobem nesnižujícím hodnotu díla.
• s dílem nakládat, zejména rozhodnout o jeho uveřejnění a udílet svolení k jeho užití.
• na odměnu za tvůrčí práci.

Někdy může být velmi komplikované vůbec stanovit, kdo je autorem. Stává se tak např. tehdy, když je program vytvořen více autory. I proto jsou důležité licence. Stanovením přesných pravidel, za kterých může být program použit, jsou uživatelé tohoto programu chráněni před zvůlí držitelů autorských práv.

Ve sféře komerčního softwaru jsou licenční podmínky vytvářeny tak, aby co nejvíce chránili majitele autorských práv, čímž jsou mnohdy velmi omezováni vlastní uživatelé daného programu.

Ve sféře free softwaru je tomu přesně naopak. Licence chrání uživatele programů. Jediná práva, která si vlastník autorských práv zpravidla ponechává, se týkají pouze vydávání licence a jejího dodržování. Proto není důležité, kdo je vlastníkem autorských práv, ale naopak velmi důležité jsou vlastní podmínky licence.

Co tedy lze považovat za free software ? Podívejme se na tuto otázku šířeji. Co se týče licenčních podmínek, můžeme rozlišit několik druhů práv, která licence poskytuje - právo na kopírování a šíření, právo na užití, právo na modifikaci pro osobní použití a právo na šíření pozměněných verzí programu. Licence může zakázat nebo naopak povolit některé z těchto činností.

Debianovská definice free softwaru mimo jiné obsahuje:

• volné šíření
• musí být k dispozoci zdrojový kód
• právo na modifikaci nebo vytvoření odvozené práce
• neporušitelnost autorova zdrojového textu - úpravy mohou být omezeny pouze na formu patch souborů
• licence nesmí nikoho nijak diskriminovat (osoby, skupiny osob, komerční sféra, apod.)
• licence je platná pro všechny majitele a držitele daného programu bez vyjímek

Všechny standardní licence používané pro software v Linuxu (MIT, BSD, Artistic License a GPL) tuto definici splňují.

Podívejme se nyní podrobněji na jednotlivé licence. Nejvolnější licencí pro free software je licence, která dovoluje neomezeně šířit, užívat, modifikovat a šířit modifikovaný program, za předpokladu, že na všech modifikovaných kopiích bude zachována poznámka o autorských právech a licenčních podmínkách. Tyto podmínky splňují např. licence MIT ftp://sunsite.unc.edu/pub/Linux/LICENSES/mit.license, X Consortium nebo licence XFree86 Project, pod kterou je šířen X server XFree. Mnoho tzv. shareware programů má velmi podobné licenční podmínky, ačkoli někdy vyžadují nějakou formu daru.

Podobnou formou licence je licence BSD ftp://sunsite.unc.edu/pub/Linux/LICENSES/bsd.license, která navíc požaduje u všech materiálů, které popisují funkci, případně užití programu, zveřejnění textu, že produkt obsahuje software vytvořený autorem.

Artistic licence ftp://sunsite.unc.edu/pub/Linux/LICENSES/artistic.license umožňuje neomezeně šířit, užívat a modifikovat program pro lokální účely. Povoluje navíc i šíření modifikovaných spustitelných souborů, ale omezuje šíření modifikovaných zdrojových textů, čímž by měli být chráněny zájmy autorů a uživatelů free softwaru. Artistic licence je použita u Perlu.

Pravděpodobně nejznámější a nejpoužívanější licencí je GPL (General Public License) ftp://prep.ai.mit.edu/pub/gnu/COPYING, o které si budete moci přečíst v dalším čísle.