Úvod do KDE | ||
---|---|---|
Předcházející | Kapitola 4. Jak ovládnout okna | Další |
Tak, a co to bylo s tím "sticky" tlačítkem?
Může se Vám stát, že budete mít na ploše více oken, než místa. V tom případě máte tři možnosti:
Nechat všechna okna otevřená. (Poněkud nepřehledné.)
Ikonifikovat okna, která nepotřebujete a přepínat mezi nimi klávesnicí Alt-Tab nebo přes pruh úloh. (Stále ještě nepřehledné a trochu pracné.)
A nebo (jak doporučuje 11 z 10 Unixových guru): Dělat přesně to co opravdové operační systémy, když mají málo paměti. Používat virtuální paměť, nebo v našem případě virtuální pracovní plochy.
C je správně! KDE umí obsluhovat několik virtuálních obrazovek a každá z nich může obsahovat vlastní okna. Můžete mezi nimi snadno přepínat kliknutím na jedno z tlačítek na panelu. Nebo použijte klávesovou kombinaci Ctrl-F1...F8, případně Ctrl-Tab pro cyklické přepínání. Pokud najedete s myší k okraji obrazovky a chvilku ji tam podržíte, přepnete se na vedlejší obrazovku v daném směru.
Virtuální obrazovky jsou velice šikovné. Občas se vám ale může stát, že budete potřebovat jedno okno na všech virtuálních pracovních plochách. Např. malé okno s hodinami, nebo chatem. A to je přesně situace, kdy použijete výše zmíněné "sticky" tlačítko. Sticky tlačítko přišpendlí okno na pozadí, takže bude viditelné na všech virtuálních pracovních plochách.
Samozřejmě je to možné použít pro přenos okna na jinou virtuální obrazovku, ale na to existuje mnohem snazší varianta. Vyvolejte kontextové menu aktuálního okna a naleznete v něm položku "Na pracovní plochu" a pod ní se skrývá další menu, kde si vyberete požadovanou virtuální obrazovku.
Předcházející | Domů | Další |
Pruh úloh (Taskbar) | Nahoru | Složky souborů aneb organizace souborů |