V pondělí 3. 8. 1998 proběhla další akce CZLUGu s názvem "Mají tučňáci žluté nohy?". Na programu byla návštěva ZOO Lešná, kde letos v květnu otevřeli novou expozici tučňáků Humboldtových. Cílem - jak sám název akce napovídá - bylo podrobněji se seznámit se životem těchto tvorů a hlavně zjistit, jak je to vlastně s barvou tučňáčích nohou (problém, který nedá spát Pavlu Janíkovi).

Jednalo se o první akci v historii CZLUGu, kde byla převaha něžného pohlaví, a to v poměru 3:2. Všichni účastníci byli vybaveni kultovními linuxovými tričky. Výjimku tvořila jedna slečna, která měla tričko s obrovskou žábou a nápisem "rrrriiiibít" (to prý dělají anglické žáby).

Hned po vstupu do ZOO jsme se snažili dostat co nejrychleji k tučňákům. Jen zběžně jsme si prohlédli lachtany a plni očekávání pokračovali ve směru šipek s obrázky tučňáků. "...již zdálky bylo slyšet mumlavé zvuky, které postupně sílily, a za chvíli už jsme spatřili tučňáky skandující "Linux" a vítající Yenyu." (Převzato od Rohlíka). No dobře, trochu si vymýšlím, ve skutečnosti to bylo jinak: tučňáci rozpačitě přešlapovali a vydávali zvuky, které podle přítomných linuxových odborníků vzdáleně připomínaly slovo "Linux".

Po našem příchodu se všichni tučňáci zdržovali v zadní části výběhu, kde je vybudován systém jeskyněk s rozprašovači. Dále mají tučňáci k dispozici dva bazény spojené potůčkem. Součástí horního bazénu je dokonce mini-vodopád. Dolní bazén se nachází nad úrovní terénu a má průhledné stěny, takže za optimálních podmínek je v něm možno pozorovat chování tučňáků pod vodou. My jsme bohužel takové štěstí neměli - na dolní bazén totiž svítilo sluníčko, takže tučňáky ani nenapadlo se do něj přemisťovat. Když už jsme stáli u výběhu dostatečně dlouho, začalo to být tučňákům podezřelé. Uspořádali proto něco jako malý sněm, kterému velel starší pelichající tučňák.

Mezitím co se tučňáci radili, dočetli jsme se, že byli darováni curyšskou ZOO, a že jsou velmi citliví na znečištění ovzduší.

Po chvíli se všichni tučňáci začali plácat křídlem do čela - správně pochopili, že se od nich ještě něco očekává. Takže nám začali předvádět své plavecké a potápěčské umění. A my jsme si mohli poznamenat další poznatek ze života tučňáků: plovoucí tučňák vypadá jako kačena a umí se děsně hluboko potápět.

Představení, které pro nás tučňáci připravili, bylo završeno krmením. Krmení tučňáků probíhá tak, že přijde člověk s miskou ryb a snaží se je rovnoměrně rozdělit mezi všechny zúčastněné tučňáky. Tučňák zachytivší rybu s ní vždy skočí do bazénu. Možná si chce namluvit, že ji skutečně ulovil ve vodě, možná se nehodlá dělit s ostatními. Těžko říct. Tento rys tučňáčího života si ještě zaslouží hlubší pozorování. Jeden z tučňáků se projevil jako zvlášť inteligentní, když se snažil ostatní přelstít tím, že nejprve skočil do vody bez rybičky a poté vylezl na břeh přímo u zřízence s potravou. Iluze inteligence by byla dokonalá, kdyby se tak výše zmíněný tučňák nechoval ještě půl hodiny poté, co člověk s krmením odešel.

Teď, jen tak pro zajímavost - srovnání pražských tučňáků (ty jsme navštívili loni) se zlínskými: tučňáci v Praze vylézají z vody tak, že začnou děsně rychle plavat proti břehu, takže to vypadá, jakoby z vody vyběhli. Do vody se dostanou tak, že tam prostě rovnou skočí. Tučňáci v Lešné si při vylézání z vody pomáhají křídlem. Do vody se vzájemně shazují. No jo, jiný kraj, jiný mrav.

A k jakému závěru jsme dospěli? Většina účastníků se shodla na tom, že mezi nám známými tučňáky převládají tučňáci se žlutýma nohama. Tuto hypotézu potvrdil i tučňák, kterého jsme minulý týden objevili v brněnském Tescu: je sice plyšový, ale je velký a má žluté nohy!!! (Yenya mi ho nechce koupit, protože se bojí, že by ho vytlačoval z betle :-()