Jednou z vlastností nejvíce vyčítaných Linuxu a free softwaru vůbec až donedávna, byl naprostý nedostatek dokumentace. Dnes je situace podstatně lepší, a je možné se setkat s dokumenty nebo knihami, které jsou zaměřeny ne už na systém jako celek, ale dokonce i na jednotlivé aplikace. Mezi takovéto knihy patří i kniha Edwarda C. Baileyho

Maximum RPM s podtitulem Taking the Red Hat Package Manager to the Limit. Kniha vydaná společností Red Hat Software Inc. popisuje, jak je již z názvu patrno, systém správy softwarových balíků RPM, vyvinutý touto společností.

Kniha je rozdělena do dvou částí - první je zaměřena na uživatele systému RPM - to jest systémové administrátory (nejen) linuxových strojů a druhá část je určena vývojářům, tvůrcům RPM balíků. V první části se čtenář doví vše potřebné k tomu, aby mohl efektivně využívat systém, spravovaný pomocí RPM - instalovat balíky, rušit je, povyšovat verze balíků, zjišťovat informace o nainstalovaných balících i jejich souborech a také je zde kapitola o verifikaci nainstalovaných balíků. Každá část specifikované problematiky je podrobně rozebrána včetně všech přepínačů programu rpm, a co je důležité, také včetně všech mezních případů (například při povyšování verze balíku je několik možností zacházení se soubory původní verze balíku podle toho, jestli se jedná o konfigurační soubor či nikoliv a podle toho, jestli byl soubor od doby instalace původního balíku modifikován nebo ne.

Druhá část se zabývá vlastní tvorbou RPM balíků. Na příkladech je čtenář uveden do problematiky vytváření .spec-souboru (soubor, který popisuje RPM balík a řídí jeho tvorbu) a postupně autor přechází ke složitějším činnostem (tvorba balíků pro více architektur, vytváření sub-balíků, tvorba balíků, které lze rekompilovat bez superuživatelského přístupu a podobně). Dále tato kapitola obsahuje referenční část - seznam všech přepínačů programu rpm, používaných při tvorbě balíků, a popis syntaxe .spec-souboru.

Závěr druhé kapitoly se věnuje knihovně RPM. Toto je knihovna pro přístup k RPM databázi a pro práci s RPM soubory. Pomocí této knihovny je možno napsat si svůj program pro instalaci balíků nebo práci s nimi.

Na konci knihy je několik příloh: formát RPM souboru, formát konfiguračního souboru /etc/rpmrc, reference všech přepínačů programu rpm, seznam všech parametrů, na které se lze ptát příkazem rpm -q, reference .spec-souboru, odkazy na zdroje informací o systému RPM a poslední přílohou je úvod do práce s PGP. Na konci knihy je vlepena referenční karta pro RPM, která obsahuje popis nejdůležitějších přepínačů a prvků .spec-souboru.

Je pozitivní, že se autorovi podařilo při uvedení plné informace (použití všech přepínačů a kompletní syntaxe) zamezit zbytečnému opakování stejných informací: například je-li možno některý přepínač použít jak při instalaci, tak při povyšování balíku, není již podruhé rozebírán, ale je uveden odkaz na předchozí kapitolu.

Kladně hodnotím také to, že kniha obsahuje jednak informace vysvětlované na příkladech, které čtenář ocení při prvním čtení knihy, ale také referenční část, která usnadní pozdější zpětné vyhledávání informací.

Nejsem si zcela jist, kolik uživatelů potřebuje pro běžnou práci s RPM knihu takového rozsahu (422 stran). Nicméně kniha je kompletním popisem a kurzem systému RPM, proto lze tento rozsah chápat.

Jedním z nedostatků knihy (za který ovšem autoři ani vydavatelé nemohou) je rychlost vývoje systému RPM. Takto například v knize nejsou zachyceny balíky nezávislé na architektuře (.noarch), direktiva %changelog ve .spec-souboru a podobně. Naštěstí jsou všechny změny v systému RPM od doby vydání této knihy dokumentovány na WWW stránce RPM http://www.rpm.org. Kniha Maximum RPM je tamtéž k dispozici v elektronické podobě jako PostScript velikosti A4 a Letter.

Myslím si, že kniha Maximum RPM stojí za přečtení. Je ovšem dobré si kromě této knihy také přečíst výše zmiňovanou stránku s posledními novinkami v systému RPM. Změny zde jsou a je dobré o nich vědět.